Vážení přátelé,

především bych rád poděkoval všem, kdo nám zaslali dopisy plné soucitu a porozumění v této těžké době, kdy jsme zasaženi ničivým zemětřesením. To, co dnes prožíváme, je největší katastrofou v historii Pákistánu.

Náš festival již v minulosti prošel řadou překážek a přírodních katastrof. V roce 1992 to byly katastrofické záplavy v Paňdžábu (kraj, ve kterém se festival koná). Přesto se festival uskutečnil a přivítal zástupce z 33 zemí světa. V roce 1994 vypukl mor v Indii a přesto festival přilákal velký počet účastníků. V roce 1997 došlo ke konfliktu, který se týkal pákistánsko-indických nukleárních testů, přečkali jsme tragédii 11. září a zahájení „války proti terorizmu", války v Afghánistánu a Iráku. I přes všechny tyto tragédie jde život dál a musíme bojovat a usilovat o zachování jeho krásy.

V současné době v Pákistánu čelíme asi největší světové přírodní katastrofě. Přesto chceme, aby se festival uskutečnil a abychom se společně mohli modlit a pomoci těm, kteří ztratili své rodiny. Chceme, aby festival vzdal čest životům, které byly zmařeny, a chceme oslavit život uměním.

Velká část programu festivalu bude věnována získání prostředků na záchranné mise. Jsme v kontaktu s několika charitativními organizacemi a rozvíjíme plány, jakým způsobem získat prostředky prostřednictvím festivalu. V tomto směru uvítáme i veškeré vaše nápady.

Je pro nás velmi těžké přemýšlet o festivalu, aniž bychom odhlédli od lidského a osobního utrpení mnoha lidí a tragédie, kterou představuje toto strašné zemětřesení.

Řada mých zaměstnanců a přátel i já sám osobně jsme ztratili své nejdražší.

Chtěl bych tedy, aby náš festival byl zdrojem uzdravení pomocí hudby, divadla a jiných forem vizuálního umění. Jsem si jist, že i vy jste byli šokováni a zasaženi tím, co se stalo, a zapochybovali jste o osudu festivalu. Nebylo však možné vydat prohlášení dříve. Vím, že jste všichni umělci, kteří přijedou jako záchranné týmy rozdávat lásku prostřednictvím poezie a uzdravujících zvuků písní a příběhů. Pojďme všichni učinit z této akce událost, která uzdraví lidské duše a oslaví vítězství duševní síly, díky které se přeneseme přes toto tragické období. Věřím, že mě podpoříte a že všichni svým způsobem přispějeme k tomu, aby se festival stal cestou k lidskosti v této tragédii.

S pozdravem,

Faizaan Peerzada
prezident & členové

{proklik}

28.11. Potěšen včerejším koncertem v guvernérské rezidenci přijal pakistánský prezident pozvání na slavnostní zakončení festivalu. Organizátoři festivalu proto sestavili obzvláště slavnostní program, v němž pochopitelně nemohli chybět Čankisou a jejich skvělá fůze se Sain Zahoorem. Důstojnější tečku za prvním účinkováním Čankisou na World Performing Arts Festival 2005 si lze jen steží představit.

27.11. Skupině Čankisou se dostalo obrovské cti, když mohla společně s nejlepšími muzikanty letošního festivalu vystoupit v guvernérském paláci na soukromém koncertu pro prezidenta Pakistánské islámské republiky generála Pervaize Musharrafa. Kapela během hudební audience odehrála jednu skladbu se Sain Zahoorem a vlastní píseň Svatba. Po skončení produkce president všem zúčastněným poděkoval, při potřásání rukou se však zastavil pouze u zpěváka Čankišou a vyjádřil své nadšení z výtečného propojení asijské a evropské hudby.

26.11. Po několikadenním zkoušení konečně došlo k vystoupení Čankišou a Sain Zahoora, které sklidilo velké ovace a vyneslo kapele nabídku na videoklip od lahorského studenta filmové režie, který by se točil na půl v Pakistánu a na půl v Čechách. Čtvrtá deska ukáže, na kolik se tato hudební fúze promítne do dalšího hudebního směřování Čankišou.

25.11. Struktura společné skladby se dolaďuje pomocí obrázků; sufista je trojúhelník a Karel kolečko. Martin v odpoledních hodinách shání po Lahore čtvereček, tedy pakistánské harmonium, Sysyn si kupuje starožitný nástroj a do pozdních nočních hodin se ho pokouší naladit. Večerní program v amfiteátru představil pakistánské popové hvězdy. Nejsou o nic horší než ty české.

24.11. Začalo zkoušení s pakistánským sufistou. Přestože si muzikanti jazykově absolutně nerozumí, po hudební stránce vzniká originální kompozice určená prezidentu Pakistánské islámské republiky. Na oslavu sladění rozladěného harmónia a nenaladitelného saxofonu dochází k degustaci pakistánské vodky, kterou muslimům jejich náboženství přísně zakazuje a i Češi již dobře vědí proč.

23.11. Věhlas kapely Čankišou se rozšířil za brány festivalu, neboť jim místní významný florista přivezl květiny. Večer byl zasvěcen folkové hudbě, v jehož rámci se představila i největší pákistánská hudební legenda Reshman. Tato 70letá dáma zde požívá takové úcty, že vstoupí-li do místnosti, pokládá si za čest povstat i samotný prezident Pákistánské republiky. Její vystoupení a koncert Čankišou patřil i díky křišťálově průzračnému zvuku k vrcholům večera. Proto se záznam koncertu Čankišou stal oblíbenou nahrávkou, kterou si zvukaři pouští při přípravě pódia. Konečně jsme našli stopy Čankiú. Kousek od festivalového areálu jsme objevili podnik, o jehož majiteli není pochyb. Viz foto.

22.11. Svým působením na zdejším festivalu si dnes kapela vysloužila hudební audienci u prezidenta Pakistanské islámské republiky. O postavení Čankišou na tomto festivalu svědčí fakt, ze si kapela může jako hosta pozvat kteréhokoliv z pákistánských muzikantů, jejichž světovou prestiž dokládá i to, že Sain Zahoor, který po včerejším koncertu přišel osobně pogratulovat, byl nominován na cenu BBC Worldmusic 2006 a v Pákistánu je považován za národního hrdinu. P.S. Chtěl jsem, aby si zde napsané nejprve přečetl Sysyn, ale nemá čas - právě dělá rozhovor s CNBC televizí.

21.11. Lahore má krasnou mešitu a pevnost. Boty před mešitou vám uschovají za 10 rupií. Oslíci i krávy jezdí vedle motorek, aut, náklaďáků, povozů. Vše je zahaleno smogem tak hustým, že by se dal krájet. Po včerejším koncertu si Čankišou získali takovou přízeň místního publika, že většina obyvatel Lahore přišla dnes na ty hvězdy odněkud z Evropy, což bylo snadno změřitelné intenzitou potlesku vyprovázející slovinské Orlek a vítající na scéně Čankišou. Těm se povedlo zvednout publikum z betonových sedaček místního amfiteátru, což je jev vskutku nebývalý.

20.11. V Pákistánu se nikam nespěchá. Zvukovka byla náročná - 4 h. Dnešní koncert v rámci Worldmusic Night měl velký ohlas. Místní publikum Karla rozvášnilo tak, že zpěv doprovázel tanečními kreacemi zdejšího stylu. Před Čankišou muzikanti ze Srí Lanki, po nich ze Srbska. Zítra v 9 h bude Čanki muzika v místním rádiu. Některé věci jsou prostě nesdělitelné, to se musí zažít.

19.11. Po několika přestupech a mnoha hodinách v letadle jsme konečně dorazili do země, kterou pravděpodobně kdysi obýval lid Čanki. Máme oči navrch hlavy, zvláště po neuvěřitelné večerní projížďce městem. Lahore je obrovské rušné město, takže najít stopy lidu Čanki nebude jednoduché. Pákistánská kuchyně, která se opírá o staré recepty jednodnohých, je výborná.

18.11. odlétáme na expedici za pakistánskými kořeny lidu Čanki, v rámci které se zúčastníme největšího asijského festivalu World Performing and Visual Arts Festival 2005 v Lahore (17-27.11.). Ač Pakistán postihlo ničivé zemětřesení, v Lahore, kde se festival koná, naštěstí nebylo tak silné a festival bude. 

18.11.2005 jsme odletěli na World Performing Arts Festival 2005 v druhém největším pakistánském městě Lahore.

Číst dál...

Číst dál...