Německá recenze časopisu www.crossover-agm.de

Kdyby chtěl někdo shnrnout tuto recenzi do jediné věty, zněla by asi takto: Pokud máte rádi moldavskou kapelu Zdob Shi Zdub, ale znějí vám příliš rockově, čeští Čankišou jsou pro vás to pravé.

Obě kapely nezapřou vliv jihoveropského folklóru z něhož čerpají, ale každá jiným způsobem. Hardocková chudost Čankišou je způsobena tím, že se pohybují v obvyklém rockovém teritoriu. Vedoucím zpěvákem septeta je Karel Heřman, ostatní členové mají také vokální povinnosti. Kapela patrně nemá stáleho kytarisu, i když ve skladbě "Mange pou le coeur" zaznívá extatické kytarové sólo. Má však stálého mandolinistu, který účinkuje nejméně v 11 skladbách, respektive 49 minutách. Na desce "Lé la" zní ale jenom zřídka dominanttě. Také ska faktor je u Čankišou v pozadí. Masivní je přítomonost dechových nástrojů - saxofonů a fléten. Podobu songů výrazně ovlivňují etnicky zdůrazněné perkuse s rockoývmi bicími. Hudba zní v různém tempu a s různou dynamikou, nepřbližuje se však speed folku. Pod roztaženým úvodem skladby "Mange pou le coeur" se rozprostírá koberec pomalého základního beatu, který jde vzdáleně naproti charakteru tohoto partu.

Češi zjevně umí aranžovat. ("Lé la" je už jejích páté CD včetně "Best Of") Jejich skladby posluchače překvapují (např. úvodní pasáže "Choros opo tin amo"). Zmíněný song, který se posléze promění v rockovou hymnu, se ale přílis nepodobá skladbě Zdob Shi Zdub "Cosming Song". Srovnáme-li folkový faktor v hudbě obou kapel, zjistíme, že u Čankišou je výrazně pestřejsí a různorodější. Často používané digeridoo se sice zatím stalo standardním středoevropským nástrojem, avšak pakistánské vlivy se často neslyší. Čankišou je zpracovávají ve skladbě "Zuha", v níž spolupracují se známým pakistánským zpěvákem Sain Zahoorem. K této písni existuje také klip, který vznikl převážně v Pakistánu, kde kapela hrála v roce 2007 na festivalu. Ten navštívila také tehndejší hlava pakistánského státu. (Dovedete si představit Angelu Merkelovou na TFF v Rudolstadtu?) Další inspirace Čankišou pochází z ostrova Réunion (francouzské zámořské teriotirum v Indickém oceánu) a jiný z jejich songů vychází z jednoho ugandského tradicionálu. Čankišou takto "cestují kolem celého světa...", jak říká jejich krajan Karel Gott, (ale "a kapsy mají plné peněz" však o nich asi až tak úplně neplatí) a na svých cestách sbírají různé podněty, které pak spojují do homogenních skladeb, (i když neberou zřetel na prostředí původu těchto inspirací: to však není hodnoceno negativně, protože v jejich mnohovrstevnatém kontextu těžko lze jinak).

Recenzent akceptuje názor, že "Lé la" je asi nejtvrdší deska Čankišou, i když on sám za sebe jako posluchač upřednostuňujě živé vystoupení septetu před nahrávkou. Tým z Malhaus Plauen prokázal "dobrý nos" při výběru kapel, když už dvakrát pozval Čankišou na tamnější folkový podzim, a kritik doufá, že ne naposledy.

Za zmínku by také stál humor kapely, který se projevuje v hudbě samé (např. hlasy domácích zvířat ve skladbě "Borrega"), i mimo ni: Když si pozorně prohlédnete obrázek z pláže na ostrově Réunionu, který je na obalu desky "Lé la", uvidíte v koruně stromu vlevo nahoře ptáka, který tam nemá do co dělat, protože jednak vyhynul již v 17. století a zadruhé neuměl létat, takže v korunách stromů se nevyskytoval. V trávě v popředí leží dva exempláře lidí Čanki, podle nichž se kapela jmenuje. Tito lidé jsou zmiňováni v jednom převratném středověkém přírodovědném díle (s odkazem na poznatky z antiky, především Platona). Mají pouze jednu nohu s obrovsým chodidlem, v jehož stínu mohou odpočívat. Na obrázku je ještě jedna pozoruhodnost - a to sice tričko s nápisem Nanga Parbat, v němž je oblečen jeden z muzikantů.

Promo motto kapely říká, že jejich hudba roztančí poslcuhače na celém světě, a kritik je toho živým důkazem. Vy můžete křepčit u "Lé ly" doma v obyváku.

Německý orginál najdete zde.

Za překlad děkujeme Jitce Šajtarové.