Cesta byla šílená, z Paříže je to přes 9 000 km. Na ostrov jsme dorazili ve středu dopoledne a naštěstí jsme měli čtvrtek i pátek volno. Aklimatizace byla dost potřeba. Začali jsme hned objevovat místní krásy. Uchvátil nás divoký oceán a sopka, kterou jsme na druhý pokus zdolali. V rámci dalších výprav jsme omrkli vodopády, úžasné barevný korály pár metrů od břehu, splazy lávy do moře a zázrak. Cca před 30 lety se tekoucí láva zastavila ve dveřích jednoho kostela. Historka je to zajímavá, ale na pohled nic zvláštního.
Koncertovat jsme začali v sobotu a to na trhu v St. Pierre. Bylo to v rámci propagace festivalu a ze začátku jsme z toho místa - byť nám za zádama bouřil oceán - dost rozpačití, ale dopadlo to dobře. Hraní další den u kostela v St. Joseph se zrušilo kvůli pohřbu. Pak následovaly dva výchovný koncerty na středních školách - v lyceu a na zemědělce. Lyceum propůjčilo obrovskou tělocvičnu, v které zpívali ptáci. Koncert skončil tak, že nás obstoupil dav studentů a tancoval a tleskal. Paráda. Ovšem v koncertním sále zemědělky to bylo mnohem náročnější, znudění puberťáci nám dali dost zabrat.
Jednu středu nás pozvala Fanfare Bienmaye (prý největší dechovka Indického oceánu) na svoji veřejnou zkouška, kterou mají pravidelně v malé pizzerii v St. Pierre. Na malinkým prostoru se tísnila spousta muzikantů, přidat se klidně mohl i náhodný kolemjdoucí. Zapojili jsme se do jamu a objevovali místní melodie. Taky jsme jim předvedli kousek vlastní muziky. Sešlost to byla různorodá - jeden byl učitelem na Komorách, další ze severu ostrova apod.
Samotný festival se konal až na konci našeho pobytu, 6-8.10. Pódium nás uchvátilo: na břehu oceánu a mezi palmama. Dokonce součástí pódia bylo několik palem. Ačkoliv jsme na něm měli hrát dvakrát, všechno nakonec dopadlo jinak. Aparatura a vůbec celý technický vybavení bylo sice skvělý, ale pódium nemělo střechu. 5 let na festivalu nepršelo. Letos ano. Páteční program proběhl jak měl. Okoukli jsme indickou muziku v podáni Subhash, pak nastoupil šílený francouzský Violon Profound. Dva chlápci ve fracích, jeden hraje na zefektovaný cello a druhý zpívá profláklý rockový vály v doslovným překladu do francouzštiny. Mezitím občas vyběhne do publika i s mikrofonem, zaštěká si, vyleze na palmu apod. Následoval na Réunionu velmi populární Ziskakan. Zpěvák vypadá jako Sandokan. Večer završil slavný francouzský herec Richard Bohringer, nenadchl nás.
V sobotu začlo pršet a tak se dlouze řešilo, co s tím. Nakonec se očesaný program přesunul do klubu v St. Pierre. Hráli jsme my, Violon Profound a francouzský Zenzile. Klub byl natřískanej a bylo tam šílený vedro, atmosféra skvělá. V neděli to bylo podobný. Palmový pódium se začlo rozebírat, už ani nefungovala světla. Kupodivu do nich napršelo. Na programu zbyla vynikající madagaskarská kapela Rajery a my. Hrálo se v dalším netradičním prostředí - festivalové jídelně.
Místní strava je jak jsme zjistli opravdu pestrá. Rýže, luštenina (čočka nebo fazole) a maso a to nejčastěji kuře, občas vynikající ryba. Nicméně nám ke konci rýže s čočkou už lezla ušima. K tomu se dává taková ostrá směska z chilli papriček. Červená ještě jde, zelená je ovšem dost peklo. Doslova. Musíme ovšem pochválit vynikající místní rum.
Při výstpu na sopku jsme objevili několik stop Čankiů. Dle velikosti a směru jsme usoudili, že šlo patrně o rodinku, která si taky na sopku vyšlápla. Pak se nám dokonce podařilo ulovit i pár záběrů 
Z ostrova jsme si dovezli spousty věcí, ale především zážitků. Sysyn zakoupil madagaskarský strunný nástroj valiha, páni Klukové kajon, což jsou perkuse připomínající valchu nebo prádelní rošt.
Pravidelné zpravodajství z pobytu na ostrově, které jsme dodávali na Freemusic, najdete zde. Fotky pro změnu zde.
O naší expedici vzniklo několik reportáží, k prohlídnutí jsou v archívu České Televize:
Události v kultuře 31.10.2006
Kultura.cz 4.11.2006
Za podporu expedice děkujeme cestovní kanceláři Adventura.
