Recenze

Hudba a text:

Čankišou, (7) Mahmoud Fadl/Halawa Ya, (10) inspirováno australským tradicionálem Bora, (11) Jan Budař

Hosté:

Dorota BAROVÁ - violoncello, zpěv (3, 6, 8)
Radovan KRÁL - trumpeta (9)
Ivana HLOUŽKOVÁ a Eva VRBKOVÁ - sbory (3)
Dead Dog Singers - indiánské zpěvy (5)

Hudební a zvuková režie:Libor MIKOŠKA, Petr VAVŘÍK
Nahráno a smícháno ve studiu V, Zlín 5/2004 Mastering: Petr VAVŘÍK
Producenti: Pavel KOPŘIVA a ČANKIŠOU
Cover design: René SENKO
Text (příběh): Roman MRÁZEK
Distribuci zajišťuje EMI Czech republic, s.r.o.

Text bukletu:

Gamagaj dorazil na místo ještě za hluboké noci. Byl první, ostatně jako každý rok od té doby, kdy se mu dostalo cti si ke jménu přidat Gam - strážce. O tom, že je na správném místě, vůbec nepochyboval. Za všechna ta léta se mu vryl hluboko do paměti každý detail. Temnota mu nebránila kochat se nejistými tvary stínů, za kterými tušil obraz jedné z nejkrásnějších oáz, co kdy spatřil.

Tiše seděl a upíral zrak k východu. V oáze panovalo hluboké ticho. Pouze svěží pouštní vítr nesoucí s sebou jemný písek se proplétal mezi palmami a hladil a obrušoval skalnaté výběžky. Nejhlasitěji vítr zasténal na vrcholku kopce tyčícího se uprostřed oázy, mezi kameny, na které ruka neviditelného božstva vyryla tajemné symboly. Ale Gamagaj, jako každý Čanki, vnímal i jiné zvuky. Rozeznával chvění strun, tlukot dřev a vzlyk píšťal, slyšel konečky prstů dopadající v divokém rytmu na napnutou kůži bubínků, zachytil i cinkání mincí zavěšených na nahých hrdlech a pažích žen a pleskání chodidel o udusaný písek. Za okamžik drnčela oáza směsicí lidských hlasů přehlušovaných hlasy přiváděných zvířat. Vřela všemi myslitelnými tóninami a odstíny zvuků vtištěných do paměti tohoto místa, vítajícího od pradávna letní slunovrat slavností Tajo - největším setkáním pod východním nebem, každoročně se odehrávající tam, kde je "na půl cesty odevšad".

V tichém měsíčním světle se opřel o kámen a přemýšlel o zítřku. Nemohl se dočkat chvíle, kdy bude opět zpívat a pít Buri, tradiční kvašený nápoj. Zlehka se pousmál při představě, s čím asi letos přijdou Namondjolkové, známí vtipálci. Jestlipak to bude zase Roti, dřevěné točidlo se sedadly v podobě divokých labutí. Zda v aréně mezi vozy přivítají diváci Dodony - velké lidi, při jejich A Sta Libera, velkolepém klání v pískání. Představil si mihotání světla, které budou vydávat provázky máčené ve vonných olejích zapálené na počest vítězů. Hlava se mu až zatočila, když v duchu přivolal divoký mumraj neustávajícího tance Sitta, tance bláznivého dne.

Povstal a zaklesl si berlu pod paži. Zvedl tvář k nebi a sledoval dráhy hvězd, které bezhlesně křižovaly stále ještě temnou oblohu a dopadaly kamsi za obzor. Pak zrakem sjel k západu, odkud se ozývalo hučení mohutné řeky, za níž se v kopcích rýsovala silueta skvostného města Pndapetzim. Dohlédl až k vrcholku pyramidy ponořené do tmy, jež se na horizontu ztrácí někde v oblacích. Za nimi řeka klopýtá přes kameny a dere se úzkými koryty až k Tmavému moři, kde se vlévá do hlubokých vod, které pohřbily starobylé země, o nichž se zpívá v tolika písních, a smetly do nenávratna tehdejší božstva.

Zhluboka vydechl a jeho obličej zvážněl. Naléhavě před ním vyvstaly obrysy postav Ianusů - šamanů a léčitelů, s jejich obřady Anay Yo a rituály ukazující tomu, kdo chce vidět, výjevy z mnohdy neblahé budoucnosti.

Rozjímal nad příštími dny a ani si nevšiml, že zcela nepozorovaně přichází úsvit. Pod jemným obočím se mu prudce zúžily zornice, když zpoza dun náhle vyběhlo slunce. Halovani, řekl si pro sebe. Zachvěl se, když ho jemně zamrazilo. Miloval to ranní vzrušení, kdy ve hře světla a stínu, při pouštním úsvitu začínají v karavanách přicházet nejdříve malé a pak větší skupiny poutníků, které posléze splynou v jednu ohromnou masu, mířící ze všech stran do magického zeleného oka uprostřed žluté záplavy písku. Vířící písek vytvářející fantaskní fatamorgánu tuto scénu ještě umocňoval.

Stál jako přimrazený a sledoval děj pod sebou. I tentokrát ho ohromily směsice barev a všemožných vůní, které s sebou přinášely tisíce bytostí různých ras a množství zvířat rozličných druhů. Opojné zpěvy Henaá, rytmy bubnů a vysoké tóny píšťal mu vědomí tlačily do tmavých zákoutí mrákot. Stále vyčkával na Roqi, velké ptáky, s kterými se bratřil od nepaměti. Až přiletí, tak se na hřbetě jednoho z nich snese dolů do oázy mezi rozjařený tančící dav.